kapitola 25
28. 4. 2014
Písnička k této kapitole :
http://www.youtube.com/watch?v=8yvGCAvOAfM&feature=youtu.be
Když jsem v neděli večer dorazila k Lucasovu bytu, zhodnotila jsem mnoho důvodů proč objevit se neohlášená a nepozvaná byl tak špatný nápad : nemusel tam být , mohl být zaneprázdněný , míní že mě odstrašil pryč , míní že jsme se rozloučili .
Na druhou stranu, já budu ve městě jen do úterního rána a nemohla jsem ho nechat aby mě odmítl bez boje .
Poté co jsem zaklepala , slyšela jsem otočení zámkem a potom Lucasův drsný hlas přes dveře . " Kdo je to Carlie ? Jen neotvírej dveře - "
" Je to holka . " Dveře se otevřely a hezká blondýnka s tmavýma očima byla zavěšena ve dveřích .
Zamrkala na mě, zjevně čekala na vysvětlení toho kdo jsem a co jsem chtěla . Nemohla jsem mluvit . Byla jsem si jistá, že se mé srdce samo usadilo v mém jícnu a přestalo bít .
Lucas přišel k ní, mračil se . Když mě uviděl , jeho obočí se ztratilo v jeho vlasech které mu visely do čela. " Jacqueline ? Co tady děláš? "
Mé srdce se rozběhlo k životu a já jsem se obrátila a strhla jsem se dolů po schodech .
Najednou jsem byla ve vzduchu , můj biceps byl zachycen v jeho sevření , kolísal mě na horním schodu , když si mě přitáhl oproti své hrudi a já jsem téměř , téměř jsem dupla na jeho nohu .
"Je to CarlieHeller . " Řekl mi do ucha a já jsem se uklidnila . " Její bratr Caleb je také dovnitř . Hrajeme video hry . "
Mé srdce stále bušilo rozhodovalo se mezi bojem nebo útěkem jak se jeho slova do mě vpila a já oproti němu poklesla , cítila jsem se jako žárlivý idiot .
Nechala jsem padnout své čelo na jeho hruď . Srdce mu bušilo tak silně jako mně. "Promiň . " Zamumlala jsem do jeho měkkého trička. "Neměla jsem sem přijít. "
" Možná bys sem neměla přijít aniž by si mi to řekla, ale nemohu litovat , že tě vidím . "
Podívala jsem se nahoru . " Ale neřekl jsi ...? "
Jeho oči pod světlem na verandě byly stříbrné . " Snažím se tě chránit . Před sebou . Nedělám ... " kýval prstem sem a tam mezi námi, " ... tohle."
Moje zuby cvakaly když jsem vyprávěla . " To nedává žádný smysl . Pouze protože to pro tebe předtím nic neznamenalo, nemůžeš . " Příliš pozdě jsem začala vnímat rozdíl , důvod který byl pro jeho slova více pravděpodobný .
" Pouze pokud ... to nechceš . "
Povzdechl si a uvolnil své sevření na mé ruce a prošel si oběma rukama přes vlasy . " Není to tak ... že ... "
" Brrr ! Vejdete vy dovnitř nebo co ? Protože zavírám tyto dveře . "
Podívala jsem se přes Lucase . CarlieHeller vypadala mladá, ale nebyla zas tak mladá . Nezdála se však rozčilená . A zdálo se, že je zvědavá .
" Dobře , požádám vás o to . " Proplétat si prsty s mými , Lucas se otočil ke dveřím a doširoka je otevřel .
"Jdeme dovnitř . "
Carlie se hodila do rohu pohovky , kde Francis ležel podél deky .
Vzala ho, přehodila si ho přes rameno jakoby byl neživým předmětem .
Pak se vyšplhala pod deku, uspořádala si kočku do náručí a vzala herní ovladač . Vedle ní seděl zamračený chlapec se stejnými tmavýma očima , jen o trochu mladší ( ale stejně mrzutý ) jako moji středoškolský chlapci .
" Vezměte si celý den . " Zamumlal Lucasova směrem.
" Divoch . " Carlie ho šťouchl loktem a on obrátil oči v sloup .
Lucas vzal hrací ovladač z polštáře na pohovce , naznačil mi abych si sedla do rohu pohovky naproti Carlie .
" Lidé , toto je moje kamarádka Jacqueline . Jacqueline , tyto opice jsou Carlie a CalebHellerovci . "
Carlie a já jsme si vyměnili pozdravy a Caleb zamumlal něco mým směrem. Stáhla jsem si nohy pod sebe a sledovala jsem hru přes Lucasovu hlavu.
Když Carlie vyprovázela Caleba o patnáct minut později , jeho trucování se nesnížilo . Podíval se zpět na mě.
"Já nemůžu mít dívky sám ve svém pokoji . " Tlapy ho dozadu po jeho hlavě. " Sklapni . Lucas je dospělý a ty jsi pouze nadržený dospívající . "
Snažila jsem se zamaskovat svůj smích kašlem jako Calebova tvář zrudla , vystřelil přes dveře a utíkal po schodech dolů . Carlie se otočila objala Lucase a blýskla na mě. " Přeji vám oběma dobrou noc . " Zaštěbetala a zmizela za dveřmi .
Díval se jak přešla přes dvůr do domu, řekl dobrou noc předtím než zavřel a zamkl dveře.
Otočil se , opřel se o ně zády a díval se na mě . " Takže . Myslel jsem si , že jsme si řekli , že si dáváme přestávku ? " Nezdál se rozzlobený ale ani nebyl šťastný .
" Ty jsi řekl , že si dáme přestávku . "
Jeho rty se zploštily . " Nemusíš se odhlásit z internátu na několik týdnů ? "
Zůstala jsem na svém místě na pohovce , zkroutila jsem se v rohu .
" Ano . Jsem tu jen na dva dny . "
Díval na zem , dlaně měl opřené na dveřích za ním.
Snažila jsem se polknout ale nemohla jsem , moje řeč se zakolísala .
"Je tu něco, co ti musím říct - "
" Není to tak , že tě nechci . " Jeho hlas byl měkký a nedíval se na mě když mluvil .
" Lhal jsem , dříve, když jsem řekl že tě chráním . " Jeho brada se zvedla a dívali jsme se na sebe přes celou místnost .
" Chráním sebe . " Viditelně se zhluboka nadechl , jeho hruď se zvedala a klesala .
" Nechci být pouze tvá náhrada po rozchodu , Jacqueline . "
Narazili do mě vzpomínky na Operaci špatného chlapa . Erin a Maggie pro mě vymysleli plán abych využila Lucase a tím bych se dostala přes Kennedyho , šla jsem do toho, jakoby on neměl žádné své vlastní pocity . Neměla jsem tehdy ani tušení, že on mě celý semestr pozoroval. Že jakmile jsme se začali spolu mluvit, jeho zájem se stal silnějším . Že nakonec by on cítil potřebu odstrčit mě od sebe pryč , kvůli hloubce těchto citů , ne kvůli tomu , že necítil nic .
"Pak proč se stavíš do této role ? "
Rozbalila jsem se z mého těsného malého klubíčka ve kterém jsem byla poskládána v rohu jeho pohovky a pomalu jsem přešla přes pokoj. " Také to není to , co chci já . "
Když jsem se k němu přiblížila , zůstal zamrzlý na místě , sal kroužek na jeho spodním rtu do svých úst .
Narovnal se , díval se na mě dolů, jakoby si myslel, že bych mohla zmizet přímo před jeho očima .
Jeho ruce se zvedly a kopírovaly mou tvář . "Co mám s tebou dělat ? "
Ušklíbla jsem se na něj. " Umím si představit pár věcí . "
****
" Moje máma se jmenovala Rosemary . Říkala si Rose . "
Jeho prozrazení mě přivedlo zpátky na zem. Ležela jsem natištěna na jeho boku, zmateně jsem sledovala tmavě červené okvětní lístky na jeho srdci , přemýšlela jsem jak mu mám říct to , co jsem věděla. Nebo zda mu to mám vůbec říct.
" Máš to v tvé vzpomínce na ni? "
Boule uvízla v mém krku jako moje prsty procházeli po stonku .
" Ano . " Jeho hlas byl tichý a vážný v tmavém pokoji . Byl tak zatížen tajemstvími , že jsem si nemohla představit jako prožíval den za dnem, když tu zátěž s nikým nesdílel .
" A báseň na mé levé straně . Napsala ji. Pro mého otce. "
Pálili mě oči . Není divu že jeho otec se tak uzavřel. Z toho co mi dr. Heller řekl, RayMaxfield byl logický a analytický člověk . Jeho jedinou citovou výjimkou musela být jeho žena.
"Byla básnířkou ? "
"Někdy . "
Hlavu jsem měla na jeho rameni, sledovala jsem jeho záhadný úsměv který se mu objevil v profilu jeho tváře az tohoto úhlu vypadal jinak.
Jeho tvář byla zanedbaná , neoholená a několik míst na mém těle se chlubili jako důkaz tohomiernýmodretím .
"Obvykle byla malířka . "
Bojovala jsem s ignorováním svého svědomí , které nepřestalo žvanit o tom, že bych mu měla říct , co jsem věděla. Že jsem mu dlužila pravdu .
" Takže to ona je zodpovědná za tyto geny umělce smíšené s tvými inženýrskými částmi , eh ? "
Otočil se na bok , zopakoval. " Inženýrský částmi ? Které části by to tak mohli být ? "
Rozpustilý úsměv se mu rozlil po tváři .
Klenula jsem obočí a on mě políbil .
" Máš nějaké její malby ? "
Moje prsty následovaly oběžnou dráhu kolem růže a tvrdé svaly pod ní se ohýbaly s mým dotykem.
Vtiskla jsem ruku do jeho pokožky, vstřebávala jsem rytmické buch - buch mého srdce .
" Ano ... ale jsou buď v úschovně nebo vystavené u Hellerovcov protože byli blízcí přátelé mých rodičů . "
" Tvůj otec se už s nimi nepřátel? "
Pokýval hlavou , sledoval mou tvář . " Přátelí . Oni byli mým odvozem domů na Díkuvzdání . Nemohou ho přimět aby sem přišel , tak každý druhý rok , oni všichni jdou tam . "
Přemýšlela jsem o mých rodičích, přátelích a sousedech s nimiž se oni setkávali .
" Moji rodiče nemají žádných dost blízké přátele aby je začlenily do své dovolené . "
Díval se do stropu. " Byli si všichni skutečně blízký - předtím. "
Jeho žal byl tak zřejmý. V tom okamžiku jsem věděla, že se přes to nedostal -ani po těch osmi letech, kdy se to stalo .
Jeho ochranným zdí se stala pevnost, držel ho jako rukojmí raději než najít si útočiště .
Nemohl se nikdy úplně zotavit z té hrůzy , co se stala v tu noc , ale musel tam být nějaký bod kdy by ho to přestalo ničit .
" Lucas , musím ti něco říct . " Jeho srdce bubnovalo pod mou rukou , pomalu a klidně .
Pak přesunul svůj pohled na mě, nehýbal se , ale já jsem cítila jeho stažení jako vyčkával .
Ujišťovala jsem samu sebe , že to , že by mě opustil bylo vše pouze v mé mysli -pouze produkt mé viny a nic víc .
" Chtěla jsem vědět jak si ztratil svou mámu a já bych mohla říct , že by tě to dost rozrušilo mluvit o tom . Tak ... Podívala jsem si se na internetu na její úmrtní oznámení . "
Můj dech byl mělký jako sekundy ubíhaly a on nic neřekl .
Nakonec promluvil , jeho hlas byl nepopiratelně přímý a chladný . " Našla si na to svou odpověď ? "
Polkla jsem , můj hlas byl jako šepot . " Ano . " Nemohla jsem slyšet sama sebe přes rychlý úder tlukotu mého srdce .
Přesunul své oči o do mě a opřel se o záda, tvrdě si kousal do rtu .
"Je tu ještě jedna věc . "
Nadechl se a vydechl , díval zase do stropu, čekal na mé další přiznání.
Zavřela jsem oči a vyhrkla jsem to ven . "Říkala jsem o tom s dr. Hellerem - "
"Co ? " Jeho tělo oproti mému bylo jako skála.
" Lucas , promiň mi pokud jsem narušila tvoje soukromí - "
"Pokud ? " Vykřikl , nebyl schopen se na mě podívat, a já jsem seděla a tahala jsem na sebe přikrývku výše.
" Proč ses s ním šla promluvit? Nebyly ty krvavé zprávy na internetu pro tebe dost ohavné ? Nebo dost osobní ? "
Natáhl si na sebe boxerky a džíny, jeho pohyby byly hrubé .
"Chtěla si vědět jak ona vypadala když ji našli ? Jak vykrvácela ? Jak dokonce můj otec holýma rukama roztrhal koberec - " trpce vydechl " - ten metr široký kruh zkrvavený podlahy , kterou nemohl vyčistit dostatečně hluboko aby to všechno z ní dostal ? "
Hlas se mu zlomil a přestal mluvit.
Z toho šoku az těch slov , jsem mohla jen těžko dýchat . Posadil se na okraj postele, v tichosti , s hlavou ve svých dlaních .
Byl tak blízko, že jsem se mohla natáhnout a pohladit kříž který mu běžel přes záda, ale neodvážila jsem se .
Opatrně jsem se posunula na posteli a oblékla jsem se . Vytáhla jsem si své UGG boty ( http://en.wikipedia.org/wiki/File:Ok_DSC4440.JPG ) a postavila jsem se na nohy z postele .
Lokty se mu tlačili do stehen, jeho ruce mu zakrývaly obličej jako klapky na oči . Dívala jsem se na jeho tmavé vlasy které se mu otírali o ramena, na ohnuté svaly na jeho rukou , na tetování které kroužilo na jeho bicepsu a teklo až dolů na jeho předloktí, jeho nádherný štíhlý trup a slova vykreslené na jeho boku jako označení .
" Chceš abych odešla ? " Překvapila jsem samu sebe jako jsem vyslovila ta slova s tak pevným hlasem .
Nevím proč jsem si myslela, že by řekl ne, nebo že by neřekl vůbec nic . V každém případě jsem se mýlila .
" Ano . "
Pak mi začaly téct slzy , ale on je nemohl vidět . Ani se nepohnul ze svého místa na posteli .
Nemohla jsem být naštvaná , protože jsem překročila čáru a já jsem to věděla a ani to, že jsem to myslela dobře , nebylo na tom dost ospravedlňující .
Vzala jsem si kabelku a klíče z kuchyňského stolu a můj kabát z pohovky , uši jsem měla v pozoru abych slyšela zvuk, pokud by nějaký od něj přišel ke mně a pokud by mi říkal abych zůstala.
Nebylo tam nic, jen ticho v jeho pokoji .
Když jsem otevřela dveře , Francis vystřelil dovnitř, spolu se závanem chladného vzduchu.
Zavřela jsem za sebou dveře pak a pak se můj vzlyk uvolnil .
Polkla jsem chladný vzduch a přemýšlela jsem jak jsem to mohla tak úplně podělal , rozhodla jsem se neplakat dokud nebudu ve svém autě .
Klouzala jsem rukou po zábradlí jak jsem se nemotorně spěchala dolů po schodech , protože jsem nemohla nic vidět v kombinaci měsíční noci a mých slz .
Tříska probodla mou ruku když jsem byla už jen dva schody od toho posledního .
" Au ! Zatraceně . " Fyzická bolest mi poskytla ideální záminku pro to abych mohla začít vzlykat .
Sprintovala jsem dolů po dlouhé , zakřivené příjezdové cestě , neúspěšná ve svém pokusu omezit své slzy dost dlouho na to abych se dostala ke svému autu .
" Sakra . Sakra . Sakra . Kurva . " Zasekla jsem klíč do zámku s pocitem Dejavu .
Byla to první věc na kterou jsem myslela, když jsem se ocitla poháněna přes sedadlo . A tam podobnost končila .
Buckza sebou zavřel dveře a stiskl automatické uzamčení .
Jeho váha znehybnila spodní část mých nohou a měl mé levé zápěstí ve své ruce ještě dříve než jsem mohla zjistit kdo on byl , i když jsem to věděla .
" Dost dobře pro někoho rozšiřuješ své nohy , ale co já Jackie ? "
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář